|
4. Hoverla
Hned zrána projíždí po nedaleké lesní cestě dva Kamazy, jejichž korby jsou plné ukrajinských turistů. Dáváme si horskou koupel ve studené říčce a vyrážíme také na cestu, ovšem po svých. Brzy přicházíme do malé osady Kozmišček kterou tvoří několik notně zchátralých budov, ty v tom lepším stavu jsou obydlené. Nad osadou se tyčí třípatrové torzo rozestavěné turbázy, která už nikdy nebude dokončena. Nechybí zde ani malé stanoviště Kamazů, které bez váhání pojmenováváme "Kamaz station":o). Odsud už jde každý pěšky. Lesní cesta vede kolmo nahoru a to téměř doslova a do písmene. Zdejší dřevorubci využívají pouze ruské náklaďáky se silnými motory, takže serpentiny zde prakticky neexistují. Do toho ještě praží slunko, takže první část výstupu je drtička. Po překonání prvního úseku se dostáváme do stínu lesa, takže se jde lépe. Les pozvolna končí a my se śkrábeme se okrajem pastviny nahoru a po překonání malé vyvýšeniny se konečně dostáváme na poloninu. Na levo se majestátně tyčí vice než dvoutisícová Hoverla, po pravé straně o něco nižší Pietrosul. Po Hoverlou je strmý ledovcový kotel.
Dáváme si půl hodinky pauzu. Kolem nás procházejí skupinky ukrajinců, kteří si zřejmě vyšli na jednodenní výlet, protože jsou všichni nalehko. Vybavení některých je však neuvěřitelné. Jako zjevení z jiného světa působí čtyřčlenná skupinka - dva kluci a dvě holky. Kluci mají na zádech batohy z nějaké šusťákoviny a v ruce sekeru (zajímalo by mě na co, když na poloninách není ani kousek stromu), holky jdou s igelitkama v rukou a na nohou mají plážové botky. Kdybych to neviděl na vlastní oči, tak nevěřím.
Hoverla - vrchol
Před námi je západního sedlo a závěrečný výstup do výšky 2061 metrů. Po vyšlapaném chodníčku se jde docela dobře, takže za necelou hodinu se již kocháme na vrcholové kamenité planince kruhovým rozhledem, který stojí opravdu za to. Všude kolem nás jsou nekonečné hradby hor a na jižní straně se klikatí dlouhý hřeben - náš další cíl. Na planince je kamenný sloup, několik křížů a malé poutní misto - hromádka větší kamenů, o něž jsou opřeny obrázky svatých. Potkáváme skupinku ve složení tři Češi a ukrajinec, studující v Praze.
Z vrcholu pokračujeme sestupem do jižního sedla. Máme v úmyslu přespat někde pod vrcholem Turkul, ovšem hřeben je poměrně dost členitý a síly docházejí, takže nakonec končíme asi v polovine cesty mezi Hoverlou a Turkulem. Opodál se pase čtyřčlenné stádečko huculských koní, které nás brzy zpozoruje. Koníci se ukazují jako velmi zvědaví a neodbytní tvorové, protože zvědavě a drze strkají tlamy do batohů, okousávají a očmuchávají co se dá. Bohužel skutečnost je taková, že kůň je velké zvíře, takže ho nelze jen tak chytnout za hřbet a hodit pryč bokem, jako třeba kočku:o)) Vůbec netušíme jak v téhle situaci postavíme stan, natož něco uvaříme. Nakonec stačí párkrát zamávat karimatkou a jsme opět pány území. Koně se ještě chvíli popásají nedaleko a pak odbíhají někam dolů. Neradujeme se však dlouho. Ještě před setměním na nás vystartují stovky malých mušek, mezi nimiž se občas mihne i nějaký komár. Repelent působí pouze na komára, na mušky si musíme zvyknout.
Hřeben Černé hory - pohled z Hoverly
Kategorie Ukrajina, červenec 2005 ,
Vyšlo 18.12.2005 , Přečteno: 4972 x
Sdílejte
článek na facebooku
SOUVISEJÍCÍ / PODOBNÉ ČLÁNKY:
KOMENTÁŘE K ČLÁNKU:
Jméno / přezdívka :
Nadpis komentáře:
Text komentáře:
|