7. Svidovec

Do odjezdu vlaku zbývají 3 hodinky, a tak v pohodě stíháme dokoupit potraviny v centru Rachiva. Rachiv je jediné městečko východní části Podkarpatské Rusi a v obchodech tu je všeho dostatek. V jedné ulici dokonce objevuji internetovou kavárnu, takže si tam odskočím napsat krátký příspěvek do blogu.:o) Odpoledne se vlakem přesouváme na sever do vesnice Kvasy. Dvacetikilometrovou vzdáleností po velmi špatných kolejích se vlak vleče takřka půl hodiny.

Kvasy. Vesnička v údolí řeky Tisy. Nedaleko nádraží jsou pod železničním viaduktem mírné peřejky, slušná hloubka a parádní voda. Koupe se tu docela dost lidí, je to takové vesnické přírodní koupaliště. Neváháme, vytahujeme z báglů plavky a jdeme se taky osvěžit. Koupání je více než skvělé. Kolem čtvrté odcházíme podél asfaltky do severní částí vesnice a hledáme odbočku na lesní cestu, vedoucí do východní části pohoří Svidovec, která je zakreslena na mapě. Bohužel neúspěšně. Potkáváme rodinku, která má namířeno někam nahoru na návštěvu za bábuškou. Otec je velmi ochotný a nabízí, že nám ukáže nejkratší cestu na poloninu. Necháme se vést po sotva znatelné stezce prudce do kopce. Ve svahu je malá dřevěná chaloupka. Bábuška nikde. Otec rodiny jde dál s námi, matka se dvěmi dětmi tu již zůstává. V příkrém svahu potkáváme čilou 70letou bábušku, která sem šla zkontrolovat dobytek.

Je nám vysvětlena další cesta. I když ono toho ani k vysvětlovaní moc není. "Pořád nahoru po stezce skrze lesy a mýtiny a dostanete se na hřeben", sděluje nám náš průvodce. Jdeme hodinu neustále do kopce. Výstup se zdá nekonečný. Na poloninu přicházíme až za setmění. Ve šeru spatřujeme obrys salaše, a tak míříme k ní. Je obyvatelná a hlavně prázdná. Moc pěkné místo na přespání.

V téhle salaši se spalo opravdu skvěle.

Jedno z východních údolí Poloniny Svidovec