|
2. Údolím Draganuluji do hor
Ráno zjišťujeme, jak je pro nás výhodné, že vlak zastavoval i v této vesničce. Je to totiž blíže k horám než z Huedinu. Po výpadovce jdeme ještě asi 3 km, pak odbočujeme na cestu vedoucí do Valea Draganuluji. Večer bychom chtěli dorazit k jezeru, o kterém se cestou dozvídáme, že je to přehrada. Stopujeme malý náklaďáček a asi 10 kilometrů se vezeme na jeho korbě. Vytahuji si šutr z boty, ostatní jdou napřed. Blíží se ke mně starý pán a dává mi hrst švestek. Mňam. Něco mi pořád vykládá a to i přesto, že se mu snažím vysvětlit, že nerozumím. Nakonec mi dává letáček s obrázky usměvavých lidí, rumunským textem a nadpisem Jehova. Jsem zvědav co s tím budu dělat...
Nějakou dobu jdeme po asfaltce která se nenápadně mění v uježděnou vrstvu štěrku. Cestou se koupeme v malé říčce. Před námi pomalu vystupují siluety hor. I když se občas ptáme místních, stejně přehradu asi hodinu hledáme. Přespáváme asi kilometr před hrází na lesní mýtince, s ruinou stavby srubu.
Druhé - rumunské ráno - mýtinka s ruinou srubu
Hned po snídani se vydáváme na další cestu. Asi po čtvrthodině chůze a přechodu suťového pole se dostáváme pod 90 metrů vysokou hráz. Dumáme nad tím, jak s batohy na zádech vyšplhat do asi 50 stupňového svahu, ale objevujeme něco, pro nás nevídaného. Dovnitř hráze se dá bez problémů dostat plechovými, dokořán otevřenými dvířky. Provádíme exkurzi vnitřku hráze. Uvnitř vedou schody nahoru - těmi se nakonec šplháme (někteří i dvakrát - Věrce se uvolnil asi ve tří čtvrtinách cesty ešus, odborně připevněný na batohu) a schody dolů - těmi se lze dostat do celkem nezamčené strojovny, takže jak je vidět, Rumuni si z nějakých nekalých živlů či záškodníků těžkou hlavu nedělají. Až sem pojedem příště, tak berem raft a pustíme si do řeky nějakou WW III :-)
Na pravé straně hráze se tyčí podivné pětimetrové plechové válce. Další z mnoha rumunských staveb, buhví k čemu sloužících. Nabíráme směr vrchol Vladeascu. Ale jelikož úspěšně stopujeme náklaďáček se spícími (po našem nástupu již nespícími) dřevorubci, který jede docela daleko, měníme dnešní cíl na vodopád Morea Draculuji.
Přehadní hráz, nahoru jsme se dostali štolou uvnitř
Vystupujeme a pokračujeme vpřed nekonečným údolím podél říčky u které tu a tam stojí Dacia, kolem níž zhovadile polehávají rumunské rodinky. Typický rumunský víkend - ráno zajet autem k řece, tam se rozplácnout na zem a večer domů. Idylka... Nacházíme asi 20 m dlouhou štolu. Nic moc. Kolem sedmé se dostáváme k odbočce s modrým křížem. Po hodinové chůzi po lesní cestě se začíná pomalu stmívat. Protože kolem cesty je prudký svah porostlý hustým lesem, skládáme karimatky na betonový můstek přes potok a pro jistotu stavíme z kmenů zátarasy na cestě, kdyby v noci náhodou něco jelo.
Kategorie Rumunsko, srpen 1998 ,
Vyšlo 9.6.2006 , Přečteno: 2883 x
Sdílejte
článek na facebooku
SOUVISEJÍCÍ / PODOBNÉ ČLÁNKY:
KOMENTÁŘE K ČLÁNKU:
Jméno / přezdívka :
Nadpis komentáře:
Text komentáře:
|