|
3. Přes Tirharului na Onceasu
Probouzím se o něco dříve, takže se vydávám na průzkum k vodopádu. Ten je však opravdu ještě daleko takže po 20 minutách chůze lesní pěšinkou se vracím zpět. Na našem betonovomostkovém tábořišti už je čilý ruch, vaří se snídaně, lidi se koupou v potoce a našli se i takoví blázni co si v té ledové vodě myjou hlavy. Vyrážíme. Pěšina se místy mění v přechod kamenité suti. Nakonec se však kocháme pohledem na malý ale přesto krásný Cascada Morea Dracului (Vodopád Drakulovy smrti).
Vodopád "Cascada Morea Dracului"
Následuje asi hodinová přestávka, a snaha o nalezení další stezky. Neúspěšně. Na několika stromech jsou sice obrysy, připomínající asi před 30 lety nakreslenou značku, ale jsou viditelné tak z jednoho metru, což je na dvě věci. Začínáme se škrábat šíleným výstupem, který posléze nazýváme "píďalkováním", po exponovaném zarostlém pralesovitém svahu směrem, kde tušíme, že by mohl být vrchol Piatra Tiharului. Po namáhavém výstupu vylézáme z lesa, přelézáme obrovské lopuchové (či co to je za porost) pole a míjíme zchátralou salaš.
Zchátralá salaš
V dohledu je hřeben. Po absolvování dalších 300 m po lesní cestě míjíme stádo ovcí, které hlídá asi 10letý pastevec a minimálně 6 štěkajících psů. Ptáme se ho na Piatra Tiharului, ale s rumunštinou máme stále problémy, takže se nedozvídáme nic. Poblíž se pase stádo koní.
Po jejich spatření Věrka zapomíná, že má na zádech těžký batoh a rychlostí světla se k nim rozbíhá. Snažíme se fotit , ale otáčejí se k nám zadní částí těla a zdrhají. Malý pastevec se psem je žene někam pryč. Před vrcholem si dáváme přestávku a já s Jardou vyrážíme na průzkum. Asi za půl hodiny nadáváme jak na lidi co tu udržují značky (vlastně neudržují), tak na jedinou mapku, co máme.
Hřeben Vladeasy
Ptáme se pastevců na cestu k jeskyni Pestera Onceasa. Ukazují někam směrem na východ. Modrý pás nakonec stejně neobjevíme, takže se spouštíme z kopce přímo dolů, spoléhajíc na kompas. V údolí nacházíme asi 300 hlavé stádo krav a značku červený kříž, po kterém se vydáváme a těšíme se, až budeme prolézat jeskyni. Zhruba po půlhodince potkáváme Rumuna s koňským povozem, od kterého se dozvídáme, že jeskyně je asi 2km ve směru, odkud jsme přišli. No tak fajn:o) Pro dnešek to vzdáváme, uléháme na poměrně dost hrbolatou pastvinu a snažíme se spát.
Vstáváme neobvykle brzy, již v 8 hodin. Není divu, na těch nerovnostech se zrovna nejlépe neleží. Ještě než vyrazíme, projíždí kolem nás asi v desetiminutovým intervalech tři povozy s dřevem, které jedou kamsi do lesa. Teď už vím, čemu se říká vození dříví do lesa. Rumunská pracovitost nezná mezí :-).
Pastvina, na které se včera pásl skot je dnes pustá a prázdná. Rozdělujeme se na tři skupiny a hledáme jeskyni, kterou posléze objevujeme až 1 km odsud. Na pastvině se objevuje klisna s hříbětem. Někteří na ní s úspěchem zkouší jezdit. Nakonec tu i něco málo pojíme a zbylým chlebem krmíme koníky.
O jeskyni v průvodci píšou, že to je naleziště jeskynního medvěda. Celá jeskyně se skládá z jednoho velkého vstupního sálu na šířku asi 20-30 m, výškově tak 10-15 m, jednoho velkého dómu a několika dalších, už podstatně menších přilehlých prostor. Téměř všude se povalují hromady kostí, pocházející z mnoha různých druhů zvěře, možná i z pralidí:o). Bereme si s sebou pár zajímavých kostiček, pár spadaných krápníků. Potkáváme dvě skupiny Čechů, celkem šest lidí. Svorně nadáváme na české mapy a rumunské značení. Dozvídáme se, že na Padiši se dá koupit vcelku podrobná mapa . Sice nic moc, jak se sami přesvědčujem, ale na Rumunské poměry luxus :-)). Lesní pěšinkou slézáme do údolí.
Zde kupujeme od vesničanů kravské mléko a po pohledu do mapy se rozhodujeme přespat u jezera s tolkienovaským názvem Fantanelelor, podle mapy asi 3km vzdáleného, ale podle místních 10 km, takže nakonec končíme na malé lesní mýtince.
Kategorie Rumunsko, srpen 1998 ,
Vyšlo 13.6.2006 , Přečteno: 2664 x
Sdílejte
článek na facebooku
SOUVISEJÍCÍ / PODOBNÉ ČLÁNKY:
KOMENTÁŘE K ČLÁNKU:
Jméno / přezdívka :
Nadpis komentáře:
Text komentáře:
|