|
4. Podél potoka Somesul Cald
Již od rána nás doprovází malý černý psík, který se s námi seznámil již včera. Stačilo ho trošku podrbat a byl náš. Asi po 6 kilometrech ho zaháníme, protože pomalu nabýváme dojmu, že by byl schopen jít za námi až domů. Je zataženo a odněkud se ozývá hřmění. Za pár okamžiků zažíváme první rumunskou bouřku se vším všudy. Rozděláváme stanovou celtu mezi stromy a vyčkáváme. Po hodince se počasí uklidňuje a my jdeme dál. Objevujeme potok, vytékající z malé jeskyně u cesty.
Opět začíná pršet. Ukládáme batohy ke vchodu a část z nás se vydává na průzkum. Levá chodba však po několika metrech končí. Pravá vypadá zajímavě, je to vpodstatě tunel s velmi nepravidelným profilem, v němž teče podzemní říčka. Vydáváme se do hloubi jeskyně. Jdu popředu a upozorňuji ostatní na nízký strop, načež se sám praštím do krápníku. Neustále jdeme po vodě a přeskakujeme tůňky s čirou vodou, jejichž hloubku odhadujem tak na 0,5 - 1 m. Jeskynním potokem se brodíme asi 400 metrů do nitra jeskyně, která se pomalu zužuje až se stává téměř neprůchozí. Slyšíme zvuk, připomínající vodopád a dopředu posíláme Markétu, nejmenšího člena naší průzkumné výpravy. V tu chvíli si všímáme, že voda v jeskynní říčce o pomalu stoupá a je zakalená. Venku asi hodně prší. Raději se vrátíme. Ústup Markéty se pomalu mění v bezhlavý úprk, hlava nehlava, tůňka netůňka a hravě překonává světový rekord v běhu na 400 m :-)
Zvědavě nakukujeme do tajemné jeskyně
Já s Jardou dorážíme ke vchodu do jeskyně asi 5 minut po nich, situace není zas tak kritická takže tolik nespěcháme a navíc nám zůstala jedna jediná baterka. U vchodu zjišťujeme, jak moc voda stoupla. Na původně suchém místě, kde jsme si uložili batohy je teď tak 5 centimetrů vody. Pomalu přestává pršet, ale stále je zataženo. Po krátké zastávce u rozbité lesní hrázky pokračujeme dále podél potoka k soutěsce Somesul Cald a napojujeme se na značku červený bod.
Jsme zde! Odkládáme batohy a vydáváme se na průzkum. Červený bod vede nahoru nad soutěsku a obchází ji. Přemýšlíme jak dál. Drápat se nahoru po blátivé strmé stezce s batohem na zádech mám náladu jen já a proto jsem přehlasován v drtivém poměru 4 k 1 a následně prohlášen za extrémního sebevraha. Zkoušíme dno soutěsky. Problém je v tom, že na jejím dně teče říčka, takže bude nutno se brodit a brodit, místy i půlmetrovými tůňemi. Nikdo z nás nemá chuť mít polovičku batohu mokrého.
Nakonec se vracíme asi 300 metů nazpět a dále odbočujeme z cesty ve směru červeného bodu, v naději že soutěsku obejdeme jinou cestou. K našemu překvapení se však před námi nečekaně objevuje místo, kde jsme byli předevčírem - pastvina, poblíž jeskyně Pestera Onceasa. V salaši se pokoušíme koupit nějaké potraviny, ale dočkáváme se odpovědí mléko - nemáme, sýr - nemáme, máslo - nemáme, chleba - nemáme. Akorát nevím jestli jsme se blbě ptali, anebo fakt nic neměli.:o) Obloha nevypadá pěkně, proto spíme ve raději stanu, který stavíme na hranici lesa a pastviny. Večeři vaříme na ohni z lišejníků, kterým jsou některé stromy doslova obsypány a ještě dlouho do noci posloucháme cinkot kravských zvonců.
S pastevci na pastvině Onceasa
Kategorie Rumunsko, srpen 1998 ,
Vyšlo 15.6.2006 , Přečteno: 2958 x
Sdílejte
článek na facebooku
SOUVISEJÍCÍ / PODOBNÉ ČLÁNKY:
KOMENTÁŘE K ČLÁNKU:
Jméno / přezdívka :
Nadpis komentáře:
Text komentáře:
|