|
6. Přes Maďarsko domů
Ráno pozorujeme vrcholky hor. Jsou v ještě větší mlze, než včera večer. Tam nahoře musí být pořádné peklo. Balíme stan a odcházíme. Stopem se dostáváme na náměstíčko v Sudrigiu, kde si kupujeme od sličné prodavačky melouny. Na vlakovém nádraží zjišťujeme, že vlak do Oradey jede až za 6 hodin. Jdeme tedy stopovat na hlavní silnici.
Vesnické nádražíčko v Sudrigiu
K našemu překvapení nám zastavuje úplně prázdný autobus, kterým se vezeme na autobusovou stanici v Beiusu. Spoj do Oradey odsud odjíždí ve dvě. Čekáme před zchátralou správní budovou s rozbitou čekárnou a troskami bufetu. Ve dvě skutečně přijíždí autobus, který je však tak napráskaný, že nás řidič odmítá se všemi těmi batohy co máme vzít. Uplácíme ho Camelkama a obsazujeme poslední volná sedadla, batohy zaplňují chodbičku která se tak mění v překážkovou dráhu pro cestující, kteří nastupují či vystupují v průběhu cesty. Během jízdy se se mnou dává do řeči asi 20 letý Rumun. Vytahuji konverzaci, kterou mu předávám a on si v ní radostně listuje. Ptá se mně jak daleko je Ostrava od Německa, tak mu kreslím mapku. Posléze mi začíná básnit, jak velké platy mají v Německu a v Rakousku. Nakonec mi začíná nenápadně naznačovat že má dosud neprovdanou sestru a jestli bych se k nim nechtěl stavit na návštěvu. Naštěstí jdeme po vystoupení z autobusu každý na jinou stranu, jinak bych se ho asi nezbavil.
Na nádraží přemýšlíme, jak nakonec přejdeme hranice, abychom se vyhli nesmyslné přirážce k jízdence. Nakonec jedeme taxíkem až k přechodu, který procházíme bez problémů pěšky. Podle taxikářského kursu, který se drobně liší od oficiálního měníme zbylé lei na forinty. Maďarsko. Stopujeme a rozdělujeme se na dvě skupiny. Do Bihakeresztesu vzdáleného asi 4 km se dostáváme jako první. Čekám s Věrkou na zbytek výpravy poblíž ukazatele s obrázkem vláčku. Nakupuji v Diskontu levné čokolády a jelikož se situace ani po 2 hodinách nemění, jdeme na nádraží. Zbytek naší výpravy tu však není, zato potkáváme dva Čechy, jedoucí také z Rumunska. Trochu víc se zakecáme a při přesunu do čekárny zapomínám na ledvinku, na kterou si vzpomenu až při odjezdu vlaku. Tak vlastní blbostí přicházím o 50 DM, 200 SK, 100 Lei, 115 Kč a 3 žvýkačky ORBIT. Pojedeme až do Debrecenu, a budeme doufat že se tam sejdeme s ostatními, protože všech pět lístků Debrecen - Žilina mám u sebe já.
Ve 22:30 vystupujeme ve stanici Debrecen a potkáváme naše staré známé. Na nádraží v Biharkeresztes přišlo z opačné strany, takže jsme se minuli. V 22:45 jede z 5 nástupiště vlak do Miskolce. Chvíli čekáme a zhruba v 22:46 se dozvídáme, že vlak už odjel, mimořádně z druhého nástupiště. Další jede až o půl paté ráno.
Miskolc - nádraží
Pozorujeme čilý noční ruch na nádraží v Debrecenu. Kousíček od nádraží sedí dva blázni pod plachtou a snaží se prodat kupu melounů. Místnost, sloužící přes den jako čekárna je okupována spokojeně pochrupujícími bezdomovci. Vestibulem občas projde něco jako železniční policie. Ženská, škaredá jak noc, nejspíš šlapka, marně shání zákazníka. Kousek od nás postává s knihou v ruce člověk, vzdáleně připomínající Lenina.:-) K ránu odsud odjíždíme. V Miskolci jsme v kolem osmé, vlak do Košic odjíždí až v 11:30. Opět tedy čekáme. Další cesta už probíhá bez problémů, a pozdě večer vystupujeme v Havířově.
Kategorie Rumunsko, srpen 1998 ,
Vyšlo 22.6.2006 , Přečteno: 3069 x
Sdílejte
článek na facebooku
SOUVISEJÍCÍ / PODOBNÉ ČLÁNKY:
KOMENTÁŘE K ČLÁNKU:
Jméno / přezdívka :
Nadpis komentáře:
Text komentáře:
|