Ukrajinská hranice (2) - Úplatky a byrokracie

Byrokracie a úplatky za zkrácení čekací doby jsou neodmyslitelnou součástí ukrajinských hraničních přechodů. Byrokracie udržuje umělou zaměstnanost a úplatky výrazně vylepšují skromné výplaty celníků.

Rychlovka za 15 dolarů
červenec 2002 - z Ukrajiny na Slovensko

Vracíme se na Slovensko. K hranici jedeme taxíkem s tím, že ji přejdeme pěšky. Vystupujeme. Z budky před závorou vylézá celník a sděluje nám, že pěšky můžeme projít, ale bude to celé trvat asi tak hodinu, ale spíše dvě, protože zrovna mají hodně práce. Ovšem dvacet dolarů za čtyři lidi by znamenalo přednostní odbavení. Smlouváme to na patnáct, dostáváme do ruky papírek popsaný azbukou, ledabyle vytržený z bloku a jsme posláni do prostoru hraničního přechodu. Tady na nás nejprve zlostně vybíhá další celník, ale po shlédnutí ušmudlaného papírku s azbukou se k nám chová jako k vzácné návštěvě. Razítka do pasů, kontrola batohů a milé rozloučení. To vše za necelých pět minut. No nekupte to za 15 dolarů:o)

Nakonec jsme čekali delší dobu na slovenské straně. Zde musím zmínit památnou větu, kterou jsem pronesl po dotazu, proč nejezdíme na hory k nim na Slovensko. Odpovědel jsem neco ve stylu, že slovenské hory jsou oproti těm ukrajinským absolutně o ničem. No a pak jsem jen čekal, kdy nás za tuhle nevinnou odpověď začnou zevrubně prohledávat.:o) Naštěstí se tak nestalo, dostali jsme razítka do pasů a nashledanou.

Do roku 2004 jen s vízem

Do roku 2004 se mohlo na Ukrajinu pouze s vízem. Protože vízum se vydávalo oproti potvrzení o pobytu, udělalo si z toho pár firmiček pěkný byznys a jedno vyřízení tehda vyšlo zhruba 2500 Kč na osobu. Vyřizovali jsme to v Praze, kam jsem musel zajet dvakrát osobně, jednou odezdat pasy a podruhé si pro pasy s již nalepenými vízy přijet. Vyřízení mělo trvat čtrnáct dní, nakonec jsme víza dostali až za měsíc, přesně den před odjezdem, takže jsem si je vyzvedl už s báglem na zádech a rovnou z Prahy jsem si to fičel na Ukrajinu. S vízem jsme dostali i ono zmiňované "potvrzení o pobytu" - turbáza poblíž Koločavy. Na tomto místě jsme nejenže vůbec nespali, ale nejspíš ani neexistovalo. Turbázu Smereka v Koločavě nikdo neznal a jen někteří místní zmiňovali hotel podobného názvu, který před 15 lety vyhořel:o)


Kdo nejde s byrokrací, ten jde proti nám

V roce 2005 sice Ukrajinci víza zrušili, ale aby nemuseli redukovat stavy zaměstnanců na hraničních přechodech, vymysleli si za ně jinou byrokratickou náhražku. Malý formulářek velikosti A6, do kterého se musí přepsat skoro všechny údaje ze zadní strany pasu a také přesná adresa pobytu. Jenže když jedete na hory, tak žádný pevně daný pobyt nemáte. Vždy tam uvádím adresu jedné rodiny z Koločavy, u které jsme v roce 2001 spali, takže to mám aspoň napůl dobře, ale třeba jiné skupince Čechů řidič autobusu poradil, ať tam napíšou Ševčenkova 5, Užgorod. Že to tak radí všem, a ještě nikdo neměl problémy. Komické na tom celém je, že celníci si formulářek velmi pečlivě datlují do počítačů , musí se nosit v pase, a za jeho ztrátu je pokuta 100 dolarů.