Zatčeni v Užgorodě

duben 2006

Přijíždíme mikrobusem do pohraničního města Užgorod. Já, sestřenice a náš známý. Jelikož jsme docela unavení a taky by to chtělo se po ránu umýt někde na toaletách, jdeme na Užgorodské vlakové nádraží, které svým vzhledem působí velmi kontrastně. Vedle šedivého sídliště a oprýskaného autobusového nádražíčka se tyčí vyleštěná a moderní železniční hala, za kterou by se nemusela stydět srovnatelná města v západní Evropě.

Sedáme si v hale na lavičky. Po chvíli přichází dva policisté v nových, nažehlených uniformách. Tipuji jim tak 20 let. Kolem nich pobíhá zhruba stejně starý týpek, vzhledem připomínající diskáče. Kožená bunda, vlasy plné gelu, značkové boty. Žádají naše pasy. Když nám je nevracejí a jeden z nich odchází žhavit vysílačku před nádraží, tuším, že něco není v pořádku. Ptám se tedy o co jde. Dozvídám se že máme "balšoj problem". Na kartičce, která se vyplňuje na hraničním přechodu máme napsáno "Koločava", ale nyní jsme v Užgorodě. Když namítám, že tohle město jen projíždíme, dozvídám se, že tam musí být napsána celá trasa našeho pobytu na Ukrajině. Na kartičce je pro tyhle údaje vyhrazen jeden řádek o délce ani ne 7 centimetrů (i tu Koločavu tam byl skoro problém napsat) a na otázku, kam se to tedy mělo uvést, se dozvídám, že se to musí vyřešit na policejní stanici. Ještě k nám přivádí Slováka, který jede z Kieva a provinil se tím samým, co my.

Z diskáče, který je neustále obletován drobnou blondýnkou, se nakonec vyklubal policista v civilu. Opravdu pěknou partičku jsme potkali. Vozidlo prý mají v terénu a tak navrhují, že buď pojedeme taxíkama, které si ale zaplatíme ze svého, anebo počkáme asi tak dvě hodinky, až bude k dispozici policejní transport. Vychází to v přepočtu na dvacku za osobu, což je vhledem k možnému, kdovíjak dlouhému, čekání relativně přijatelné. Vezeme se až na okraj města do stanice cizinecké policie. Hlídka nás s vítězným úsměvem vede přes vrátnici do útulné zasedačky.

Čekáme až přijde jejich kápo, aby to s náma dořešil. Na stěne je plakát, vyobrazující rozložený Kalašnikov a abychom se nenudili, tak nám pouští ukrajinsky dabované DVD Smrtonosná past s Bruce Wilisem. Po 20 minutách přichází vyšší šarže a jakmile zjistí důvod našeho zadržení, pronese na adresu policejní hlídky něco nepěkného a bere si ji k sobě do kanceláře. Po půlhodině nám jsou vráceny pasy a s tím, že jsme nic neprovedli, jsme opět propuštěni. Podle výrazů na tvářích přítomných policistů dostali ti dva pořádného zprda. Oba se tváří jak spráskaní psi, za svoje peníze nám musí zaplatit taxíky zpátky na nádraží a hlídka u vrátnice na ně vrhá neskrývané posměšné pohledy.

Když nás vezli na stanici, tak jsem očekával obstrukce a vymáhání nesmyslných pokut, ale že to dopadne ostudou pro hyperaktivní policejní hlídku mě opravdu nenapadlo.:o)