2. Lvov

Na autobusáku přesedáme na trolejbus, který už má nějakých pár desítek let za sebou a má dvoučlennou osádku. Řidiče, který řídí a prodavačku lístků, která se za každou zastávkou prodírá mezi lidmi skrze přecpané vozidlo a prodává lístky. Vystupujeme kousek od centra. Vasil jde kousek se mnou a po párstech metrech se loučíme. A dál už nastupuje má klasická dezoriantace ve městech. Ačkoli jdu pečlivě podle mapy, jsem velmi rychle v prdeli- Respektive ve spleti křivolakých uliček, které vypadají úplně jinak než jak jsou nakresleny. Nakonec hostel, kde mám být ubytovaný s notnou dávkou štěstí nacházím.

V hostelu zjišťuji, že levná cimra pro jednoho člověka, kterou jsem si objednal přes internet je vpodstatě gauč ve vstupní hale:-)) Nakonec tedy připlácím 20 euro a spím klasicky v 6ti lůžkovém pokoji. Ubytováni zde jsou ještě dva švédi a dvě ukrajinky. Ačkoli mi známý prorokoval pravou Ukrajinu se šváby a štěnicemi, skutečnost je opačná. Hostel je čistý a opravdu nadstandartně vybavený. Za zmínku stojí především koupelna s pračkou, vířívkou a masážní sprchou.

Vyrážím na průzkum města. Jelikož je zataženo a tím pádem se ani nedá nic moc fotit, tak si jen zbežně probíhám hlavní zajímavá místa. Náměstí Svobody, Velkou operu a historické budovy. Po pozření chutného masíčka na tržišti mám drobné střevní problémy a restauraci s WC nacházím opravdu na poslední chvíli. Ve dveřích se míjím se slečnou a tak dodnes nevím, jestli jsem nakonec nesral na babském hajzlu, páč situace byla kritická a a v té chvíli nebyl čas rozlišovat které dveře kam vedou:-)

Z této drobné příhody, která mohla skončit mezinárodní ostudou, se však rychle otřepávám a dávám si výstup na Vysokyj Zamok, což je 413 metrů vysoký kopec kopec nad historickým centrem Lvova. Na vrcholu umístěn vysílač a prostranství s ukrajinskou vlajkou. Kruhový rozhled stojí za to. Především mě překvapuje skutečnost, že Lvov je napůl les a napůl město. V tomto aspektu mi dosti připomíná rodný Havířov. Vracím se do hostelu píšu do blogu článek a valím na kutě.