Dubnový Harpagan

Tak jsem se minulý týden zase vypravil na Harpagan. Tentokrát jsem se, na rozdíl od předchozích závodů, důsledněji zabýval přípravou a od února jsem naběhal v lesích mezi Šumbarkem a Petřvaldem destíky kilometrů. Závod se konal ve vesničce Leczyce, nedaleko polského Gdaňsku a na zkoušku sil a vytrvalosti se se mnou tentokrát vydal Lukáš. Na základně jsme ještě potkali Klapkovy, kteří absolvují takovýchto závodů několik ročně v různých koutech Evropy, takže jsme v 450 členném starotvním poli celkem 4 Češi.

A nyní již reportáž ze závodu samotného.

První čtyři kilometry od startu se držím taktiky jít rychle s davem, neboť koukat do mapy je celkem zbytečné, když cestu najdou ti přede mnou.:-) Během týdne pršelo, takže terén již od začátku ukazuje, že nám dá co proto. Bahnitou polní cestu na mnoha místech protínají hluboké kaluže, které se musejí obcházet po neméně bahnitých stezkách. Vítr fouká přímo do tváře a začíná poletovat drobný sníh. Chvíli se držím s Lukášem, pak trochu nabírám tempo a kousek před první kontrolou se znova potkáváme, ovšem jen na okamžik, protože jsem se rozhodl to vzít letos poněkud rychleji. Za první kontrolou se přidávám ke skupince běžců a dalších 500 metrů absolvuji rychlým přesunem.

Odbočka na cestu s kočičími hlavami, po kterých se prakticky nedá jít, na ni navazuje lesní cesta a první bloudění. Ke druhé kontrole přicházím tak trochu esíčkem, protože skupinka, se kterou se pohybuji, minula tu správnou odbočku a tak to krosíme kolem lesní školky do míst, kde se mihotají desítky světel. Druhá kontrola dobyta, přesun na třetí je skrze les s minimem orientačních bodů. Na první pohled to vypadá dost obtížně. Hned na prvním křížení cest je problém. Místo křižovatky je tu jen rozdvojka a závodníci se váhavě vydávají na levou či na pravou stranu. Tohle se mi moc nelíbí, protože ani jeden ze směrů nesouhlasí s kompasem. Shýbám se a svítím za křak. Cesta!!! Vydávám se kupředu, za mnou se připojuje tak pět dalších lidí. O kus dál je trasa opět maskována, tentokrát spadlým stromem. Dostáváme se na lesní magistrálu, odtud již není problém, po správném odbočení na správném místě, dobýt třetí Punkt Kontrolny.

Startovní pole se trhá. Obrovský dav lidí je nyní roztroušen na skupinky a jednotlivce v oblasti několika kilometrů čtverečních. Z trojky na čtyřku to je podle mapy celkem v pohodě, ale noční přesuny jsou zrádné. Odbočuji na stezku, která se mi sice až moc nepozdává, ale stejně situaci vyhodnotili další tři závodníci, takže jdu do toho. Nakonec se ukazuje, že jsme odbočili o jednu lesní cestu dříve. Respektive to zřejmě tuším jen já, neboť na nejbližší křižovatce to otáčím přímo na sever, zatímco ostatní nerozhodně srovnávají mapu s kompasem. Nevím, kudy se nakonec vydali, protože když se asi po půl kilometru otáčím, nevidím je. Přicházím k asfaltce, a dostávám se zpátky na správný směr. Zašel jsem si dobré dva kilometry. Hledání čtvrté kontroly se zvrhává v průzkum bahenního vršku. V lese přibývají světla baterek bloudících. Když už mají všichni bahno až za ušima, objevuje se týpek, který již kontrolu našel a tak chytáme správný směr.

Na čtyřce dávám pauzu a na pětku se přesouvám na pomezí chůze a běhu po asfaltové cestě, spojující lesní osady, ponořené do ticha. Docela to pomáhá, protože v tuto chvíli jsem průběžně na 52 místě. Šestka je ve znamení dalšího rychlého přesunu a hlavně svítání. Z této části si zpětně nic moc nevybavuju, protože mám menší krizovku a tak jdu jako robot rychle kupředu.:-))

Lesík, ve kterém je ukryta sedmá kontrola, mě stojí ztrátu půl hodiny. Jelikož špatně odhaduji polohu a hustotu vrstevnic, tak se jednu chvíli trochu točím na místě, a nakonec vylézám až na západní okraj lesa, abych srovnal mapu s nějakými orientačními body a mám jasno. Na osmičku, která je na základně, je to docela frkot, protože terén neukrývá žádné orientační záludnosti. Vyměňuju ponožky a zalepuju puchýř na malíčku. Dost lidí již závod předčasně ukončilo po absolvování několika kontrol a již spokojeně pochrupávají ve spacáku. Já však jdu dál. Čas 11:30 je celkem slušný základ před druhou částí. V sousední vesničce míjím obchod, kde si kupuju housky, protože jsem lehce přechemizovaný z ionťáků, které po celou dobu piju. Na devítce jsem třicátý sedmý, což je nad mé očekávání. Bohužel se začíná ozývat puchýř na právém malíčku a společně s mírnou únavou to není ideální kombinace. Desátá kontrola je zřejmě nejtěžší kontrolou celého závodu. Bloudili zde téměř všichni, někteří i několik hodin. Jedná se totiž o kopeček, s několika vrcholky a mnoha terénními vlnami, který je dost nezřetelně protkán lesními cestami, cestičkami, pěšinkami a stezkami. Kontrolu nacházím, až se nás tu sejde asi patnáct, a vytváříme rojnici.

Zdržení na této kontrole je však příliš velké a tady už je jasné, že celý závod dneska nedám. Přece jen 42 kilometrů podle mapy, dělá v reálu něco přes 50 km a zbývá necelých 10 hodin. Zkusím aspoň dvanáctku nebo třináctku. Na lesní asfaltce ale viditelně pokulhávám, takže pragmaticky hodnotím situaci. Mezi ukončením závodu a cca 15cti kilometrovým plahočením se na 12 kontrolu, coby kulhavý velbloud, volím první možnost. Celkově nakonec končím na 106 místě, což hodnotím jako dobrý výsledek, vzhledem k tomu, že celou trasu, která měla cca 120 kilometrů ušlo jen 21 lidí z 450 startujících. Hlavním viníkem puchýře na malíčku jsou zřejmě botky, které jsem kupoval před měsícem, a kromě několika 5-10 kilometrových běhů jsem je nestihl pořádně rozchodit na delší vzdálenosti. Lukáš končil někde kolem 125-130 místa poté, co strávil, společně s dalšími závodníky několik hodin hledáním masakru, zvaného desátá kontrola. Zkušení matadoři Klapkovi závod, jak jinak, dokončili v čase něco přes 22 hodin.

Byla to dobrá akce, ta noční část dala opravdu zabrat, přes léto musím dotrénovat to, co jsem začal na jaře a na podzim se už musím zařadit mezi ty, kteří závod, jež je považován za nejextrémnější svého druhu v Polsku, dokončí.

Mapa noční etapy (čísílka jsou kontrolní body)




Výřez mapy. Vzdálenost mezi 2 a 3 je cca 5 km, mezi 3 a 4 cca 6 km.
Noční přesuny labyrintem lesních cest patří k nejsilnějším zážitkům závodu.