Z historie 5 beskydských vrcholů (1.) - Jak to všechno začalo

Jen málo lidí zná celou historii extrémního závodu 5. beskydských vrcholů, který se dnes koná již sedmým rokem. Jelikož jsem byl po celých sedm let při tom, rozhodl jsem se sepsat trochu textu, který může zajímat nejen závodníky.

1. ročník:

Základna: Havířov
vrcholy: Travný, Prašivá, Slavíč, Ostrý, Javorový (v libovolném pořadí)

Je září roku 2003. David Říman, tehdy hlavní osoba klubu pro mládež Hydrant (předchůdce dnešního 3nyty), kýmsi vyhecován, vyhlašuje extrémní podnik pro mladé drsňáky. Na startu se schází asi deset týmů, jedná se vlastně o malou komorní akci pro úzký okruh známých, která má s pozdější podobou závodu jen pramálo společného. Vrcholy jsou známy předem, není určeno, který se má jít první a který poslední, trasu si volí každý tým sám. Platí zákaz jakkoli se občerstvovat v chatách, chalupách, obchodech či bufetech.

Několik budoucích organizátorů dnešní podoby závodu, včetně mě, se závodu aktivně účastní. Nikdo z nás pořádně netuší, do čeho to vlastně jdeme, takže taháme velké batohy, karimatky, vařiče, spacáky. Že by šla zajít celá trasa nonstop, považujeme za nemožné, a tak máme naplánované zastávky na pár hodin spánku, formou táboření po šírákem. Celý závod nedošel na 100% ani jeden tým. Vyhrává rodinná dvojce, matka s dcerou Pospíškovic, které se jako jediné vrací na základnu jako kompletní tým, byť zdolaly jen čtyři vrcholy.

Start i cíl je v Havířově, na vrcholech nejsou vůbec žádné kontroly, jde se na vlastní čest a vlastní svědomí.



2. ročník

Základna: Malenovice / Havířov

Vrcholy: Lysá hora, Travný, Slavíč, Ostrý, Javorový (v libovolném pořadí)

Závod je vyhlášen coby kladná odezva na první ročník, stále ještě bez nějakých ambicí udělat fakt velký podnik. Startovací základna je v Malenovicích, cílová základna v Havířově. Kontroly jsou osazeny označovacími kleštěmi pro orientační běh. Co se týče počasí, tak zřejmě nejextrémnější ročník. Když byl náš tým na Slavíči, začlo vytrvale sněžit a před Javorovým jsme se již brodili ve sněhu. Pod Javorovým, v nižších polohách se sníh zění v trvalou noční průtrž mračen, ve které jsme šli 40 kilometrů po asfaltu.

Pokud si někdo dneska stěžuje na asfalt, tak nechť je rád, že nezažil asfaltové peklo v závěru tohoto ročníku. Některé týmy, včetně toho našeho, to vzali podél výpadovky "Třinec - Frýdek Místek", kolem nás to rubaly stovkou nejen automobily ale i kamióny. Dodnes, když si na tuhle část tratě vzpomenu, tak konstatuji, že jsme měli opravdu štěstí, že nikoho žádné auto nesejmulo.

Startovala zhruba dvacítka týmů, došlo necelých deset.

Občas se účastním polského extrémního závodu Harpagan, který je opravdu propracovaný a koná se dvakrát ročně již po dvacet let, takže jsem po závodě oslovil Dejva stím, že na 5BV chybí prvky, které by z něj udělaly fakt závod, plný adrenalin, zábavy a napětí.

A tak se začla psát další kapitola 5BV...