Přes Grumantbyen zpět do Longyearbyenu

Poslední úsek našeho treku arktickými Špicberky vede kolem trosek železniční spojky mezi těžební oblastí Grumantbyen a osadou Colesbukta. Následně stoupáme nahoru do sedla nad údolí Bjorndálen, dáváme si poslední dva malé brody a po 16 dnech se západním okrajem Longyearbyenu vracím zpět do civilizace. Poslední camp zřizujeme při ústí údolí Bjorndalen s krásným výhledem na Isfjorden.

Prvních pět kilometrů jdeme kolem trosek druhé nejsevernější železnice na světě (úplně nejsevernější je malá železniční spojka v Ny Alesundu). Železnice spojuje těžní zařízení Grumantbyen a Osadu Colesbukta. Obojí je již po mnoho let mimo ptovoz.

Železnice byla kvůli sněhu přikryta po celé své délce dřevěným tunelem. Většinou z něj zbyla jen kostra....

...ovšem některé úseky zůstaly dodnes dochovány v dost dobrém stavu

Těžební oblast Grumantbyen. Ze snímku je vidět, proč rusové nepostavili osadu a přístaviště v bezprostřední blízkosti uhelných ložisek. Prostě tu už není místo

Pohled na fjord ze sedla, spojujícího Bjorndalen a Grumantbyen

Poslední pauza v podmínkách arktické tundry

Západní okraj Longyearbyenu. Kruh našeho putování se uzavíra. GPS naměřila 196 kilometrů.

(červenec 2009, Špicberky)