5. Beskydských vrcholů 2009 - Čerstvé postřehy autora trasy

Bohužel nemám moc času, ani mít tento týden nebudu a chci to sepsat ještě za čerstva, takže nebudu psát nějakou slohovku, ale své postřehy shrnu do několika stručných odstavců.

Počasí

Počasí bylo letos ideálně extrémní. Na Smrku byla taková průtrž mračen, že to smetlo i mnohé aktivní horaly a běžce. Skončil i jeden můj známý, o kterém vím, že se nějakého deště jen tak nezalekne a na horách už zažil lecos. Fyzické síly prý byly, ale jít v mokru dál, navíc s hrozivě šedou oblohou nad hlavou, ze které mohlo kdykoli začít znova pršet, už pro ně bylo nepředstavitelné.

Trasa

Trasu jsme připravili s tím, aby si nadoraz zamakalo co nejvíce lidí. Myslím, že nápad se povedl, 60 týmů šlo skutečně až na čtyřku nebo dál a nebýt té průtrže mračen, bylo by jich více. Spousta lidí mi na základně říkala, že by do toho šli, ale na Smrku byli promočení jak myši, a těch dalších 60 km v mokru, zimě a nejistém počasí by už fakt nedali. Týmy, které jsem potkal na základně si ji pochvalovali. Jeden názor za všechny: "Tak tohle bylo naprosto skvělé. Tohle už je fakt pro lidi, kteří mají na horách poctivě našlapanou svou dávku kilometrů a nejsou to jen občasní víkenďáci" Ovšem právě z řad víkendových horalů (prosím neberete to jako hanlivé označení, jen Vás potřebuji nějak vyspecifikovat), kteří šli do závodu s heslem "ujdu si svých padesát, a jdu domů" se rekrutuje těch několik málo kritiků varianty "základna až po 95 km". Pro ně to byla opravdu velká čára přes rozpočet, na druhé straně, příště už budou vědět, že 5BV nemusí být Mánesova padesátka s KČT a plánovači do trasy moc rádi vkládají různé momenty překvapení, které nemusí být vždy příjemné. Pro nás organizátory to asi znamená zamyšlení, pro koho ten závod budeme dobudoucna dělat a na koho se zaměříme, protože v současné době nejsme schopni uspokojit jak počet zájemců, kteří převyšují naše kapacitní možnosti, tak zvládnout sestavení trasy pro široké spektrum účastníků. Ten, kdo si to jde jen zkusit, má určitě trochu jiné představy, než ten, kdo čeká, že si pořádně zamaká a nebudem ho šetřit základnou v polovině akce.

Vrcholy

Velmi a výhradně kladný ohlas měl nástupní vrchol, jehož zámerem bylo, abychom závodníky vytlačili pryč z asfaltu, protože celé okolí Komorní Lhotky je přeasfáltováno - asfalt vede dokonce i na Ropičku - jeden z nástupů na hřeben. Naopak pokus o "Čerčok číslo dvě" nejenže nevyšel, ale osobně ho považuji za nejslabší element celé akce. Holt loňský Čerčok je prostě jedinečný a asi nemá cenu se ho do příště snažit za každou cenu napodobovat. Sousední Lipí, bylo asi vhodnější. Navíc se objevily menší nesrovnalosti ohledně různých mapových podkladů, takže jsme trochu improvizovali, nicméně plynulost závodu to naštěstí nijak nenarušilo a Tilakům se tímto ještě dodatečně omlouvám za zdržení, byť i přesto dorazili jako první.

Rozdělení amatéři vs. aktivní sportovci...

..vyvolalo letos spoustu debat nad tím, kdo kam vlastně patří či nepatří. Já jsem nikdy nebyl moc nadšeným fanouškem tohoto dělení, zvláště jsem tam podvědomě pořád tušil ty problémy, které nastaly letos, kdy za amatéry závodili lidé, kteří jsou naprosto aktivní sportovci - účastníci českých a mezinárodních adventure závodů, reprezentanti v cyklokrosu a cyklistice apod., a stavět to na vlastní svědomí toho, kdo se přihlásí, se neukázalo jako úplně OK. Když jsem viděl první tým amatérů na čtvrté kontrole, kde jsem byl chvilku na začátku, tak mi připadali, že jsou na výletě, a ne že mají za sebou téměř sto kiláků trasy:-). Osobně budu pro příští rok v organizačním týmu navrhovat opětovné sloučení do jedné skupiny, bez ohledu na to, kdo je kdo.

Kdyby mě ještě neco napadlo, připíšu dodatečně.