Jak poznám, že stopa je rysí a ne psí?

Protože se mě už pár lidí ptalo, podle čeho poznám rysí stopu a jak se liší od stopy psa, tak jsem se rozhodl udělat krátký soupis hlavních poznávacích znaků, které nám identifikují rysa.

1. Drápky: Rys je kočkovitá šelma, a při chůzi má zatažené drápy, stejně jako například kočka domácí. Naopak v psí stopě bývá otisk drápů téměř vždy, zvláště pokud se jedná velkého psa, kdy je stopa velikostně srovnatelná s rysem. V závislosti na kvalitě sněhu nebo procesu tání se však může stát, že otisklé drápy ve sněhu nejsou vidět. A naopak, i v případě rysa lze spatřít drápy, ovšem pouze ve velmi ojedinělých případech, kdy je rys vytahuje k usnadnění pohybu.

2. Dlaňový polštářek (patní mozol):  U rysa mírně prohnutý, nebo rovný, u psa vždy vypouklý. Tohle je jeden z nejdůležitejších poznávacích znaků.

3. Směřování prstů: Krajní prsty rysí packy bývají rovnoběžné, u psa proložené přímky připomínají písmeno "V". Pozor - v hlubokém sněhu, kdy rysí tlapa funguje jako sněžnice, je roztažena více do stran, nemusí krajní prsty rysa kopírovat rovnoběžky.

4.Tvar krajních prstů: Rys má krajní prsty oválné, u psů najdeme náznak trojúhelníkovitého tvaru.

5. Stopní dráha rysa - Také stopní dráha nám může poodhalit chování zvířete a podle toho napovědět, zda se jedná o psa, či rysa. Při běžné chůzi zanechává rys stopy uspořádané do dvojité čáry, protože klade zadní tlapy do otisků předních končetin. V klusu tvoří stopní dráha téměř přímou čáru, jednotlivé otisky se však nepřekrývají a při běhu jsou stopy zadních tlap kladeny před přední, a tak vzniká stopní dráha šlepějí lichoběžníkového tvaru, či tvaru písmene Y. Délka kroku rysa je průměrně 70 - 100 centimetrů, při běhu až metr a půl, při skoku pak i několik metrů.

Pokud máte za sebou několik stopovaček rysa, pak zjistíte, že se od psa liší v jedné zásadní věci. Zatímco pes rád kličkuje a často očuchává místa kolem pařezů, křaků a stromů, které leží v okolí jeho trasy, rys chodí často přímým směrem a nezdržuje se u každého druhého křaku. Rys také rád chodí po padlých kmenech, kolem skalek.

Ačkoli to na první pohled vypadá jednoduše,  v terénu tomu tak být nemusí. Oba porovnávací obrázky jsou fotografie stop, které byly pořízeny za ideálních podmínek, jen několik hodin poté, co místem šelma prošla. Ve terénu také nacházíme stopy mírně roztáté, zapadané sněhem, zafoukané, nebo málo zřetelné díky otisku v mělkém či zmrzlém sněhu, kde je pak nutno posuzovat několik stop, vyhodnocovat stopní dráhu a chování zvířete. Abychom potvrdili přítomnost rysa, musíme si být opravdu jisti. U vlčích hlídek existuje "0" anebo "1", nic mezi tím. Buď je to rys na 100% nebo není