Tahle příhoda se udála v létě roku 2002, při mé první návštěvě Ukrajiny, takže je to hodně archívní kousek. Ale řadí se k těm, na které se jentak nezapomíná. Scházeli jsme z hor, potřebovali jsme se dostat do civiizace a hned na konci údolí jsme stopli nákladní auto, vezoucí konve mléka z horských salaší, které nás svezlo až do vesničky Kosovskaja Poljana...

Přečíst celý článek >>

Ukrajinské Solotvino leží v Uherské nížině, na ukrajinsko-rumunských hranicích, asi dvě hodiny cesty z Užgorodu. Ukrajinci si oblast považují za lázeňské místo díky solným jezerům. Při svých cestách do pohoří Karpatského oblouku jsem se zde dvakrát zastavil, a ačkoliv jsem si koupání ve slané vodě, která může klidně konkurovat Mrtvému moři, také užil, mým hlavním cílem bylo dostat se pod zem.

Přečíst celý článek >>

Tak jsem se minulý týden zase vypravil na Harpagan. Tentokrát jsem se, na rozdíl od předchozích závodů, důsledněji zabýval přípravou a od února jsem naběhal v lesích mezi Šumbarkem a Petřvaldem destíky kilometrů. Závod se konal ve vesničce Leczyce, nedaleko polského Gdaňsku a na zkoušku sil a vytrvalosti se se mnou tentokrát vydal Lukáš. Na základně jsme ještě potkali Klapkovy, kteří absolvují takovýchto závodů několik ročně v různých koutech Evropy, takže jsme v 450 členném starotvním poli celkem 4 Češi.

Přečíst celý článek >>

Kromě zhruba tříhodinového čekání se na Bulharských nic moc zvláštního neděje. Kromě toho, že se ve velkém pašuje alkohol do střední Evropy a cigarety z free shopů na obě strany. Hranici Srbsko-Bulharsko jsem projíždel jen jednou, tak mohu nabídnout pouze dvě příhody.

Přečíst celý článek >>

Bezdůvodné zadržení policejní hlídkou v Užgorodě a následný převoz na policejní stanici byla sice v prvních chvílích dost nepříjemná situace s nejistým koncem , ale nakonec na tuhle historku vzpomínám s úsměvem.

Přečíst celý článek >>

Byrokracie a úplatky za zkrácení čekací doby jsou neodmyslitelnou součástí ukrajinských hraničních přechodů. Byrokracie udržuje umělou zaměstnanost a úplatky výrazně vylepšují skromné výplaty celníků.

Přečíst celý článek >>

Slovensko-Ukrajinská hranice je místo, kde nasbíráte opravdu neopakovatelné zážitky. Kromě toho, že zde panuje zde zvláštní režim založený na byrokracii a různých úplatcích za "přednostní odbavení", se oběma směry pašuje spousta zboží od hudebních CD, přes maso, až po rozebrané motory automobilů.

Přečíst celý článek >>

V podhůří ukrajinských karpat není problém stopnout nákladní auto. Těžké nákladní automobily značek Kamaz a Zil hojně využívají hlavně dřeborubci a pastevci. Část z těchto nákladní automobilů zde zůstaly po Ruské armádě, která je při odsunu začátkem devadestátých let prodávala za drobný peníz, Zily se objevily po krachu automobilky "Zil" a mnoho měsíců neplacené mzdy se kompenzovaly v podobě nákladního vozu. Vozy si ukrajinci opravují svépomocí, autorizované či specializované servisy zde patří do oblasti sci-fi. Spotřeba se pohybuje v rozmezí 70-100 litrů na 100km, ovšem při nízké ceně ukrajinské nafty, to zase tak strašné není.

Přečíst celý článek >>

Ve Východní Evropě stopnete v horských oblastech prakticky cokoli. Když máte štěstí, a ocitnete se ve správnou dobu na správném míste, tak se můžete chlubit takovými "stopařskými úlovky" jako jsou lesní traktůrek, prázdný autobus, anebo dokonce nákladní vlak.

Přečíst celý článek >>